KAREL LEHMERT, FORENZNÍ VĚDY, PRÁVO, KRIMINALISTIKA, 1/2024, ročník 9 s doslovem o pozadí vlivu manipulace a sociální deviace v justici
V moderní společnosti existuje zažitá představa, že justiční personál je bezchybný, nestranný a bez emocí. Tato iluze však často naráží na realitu lidské psychiky. Jak uvádí Karel Lehmert v odborném článku, emocionální potlačení a chronický stres, kterému jsou pracovníci justice vystaveni, mohou způsobit nejen vyhoření, ale také rozvoj psychopatologických jevů, jako jsou sekundární sociopatie, narcismus a tzv. Luciferův efekt.
Z pohledu sociálních věd lze deviaci chápat jako odchylku od společenských norem, která nemusí být vždy kriminální, ale může být ovlivněna prostředím a sociálními tlaky. V justici se tato deviace projevuje zejména manipulativním jednáním vůči účastníkům soudních řízení. Důvodem bývá nedostatek zpětné vazby, absence osobní odpovědnosti a vyhrocené interpersonální konflikty.
Lehmert upozorňuje na to, že justiční systém sám může podporovat vznik a rozvoj těchto deviantních jevů, protože superiorní mocenská pozice pracovníků justice často není doprovázena dostatečnou kontrolou ani odpovědností za vlastní jednání. Právě absence odpovědnosti za důsledky rozhodování vede k patologickým rysům osobnosti, jako jsou narcismus, machiavelismus, sociopatie nebo všední sadismus.
Manipulativní techniky, jako je například gaslighting, účelová difamace či konfrontační výslechy, slouží k psychickému nátlaku na účastníky řízení a mohou způsobit dlouhodobé škody na jejich psychice. Autor dále popisuje jev „justičního gamblingu“, kdy pracovníci justice manipulují s realitou, aby dosáhli předem stanoveného výsledku, a to bez ohledu na skutečnou spravedlnost nebo důkazy.
Významným faktorem je i tzv. fachidiocie, kdy pracovníci justice, omezeni svou úzkou odborností, nedokáží komplexně vnímat všechny aspekty projednávaných případů, což dále zvyšuje riziko nespravedlivých rozhodnutí.
Článek zdůrazňuje nutnost zavedení efektivnějších kontrolních mechanismů, zvyšování multidisciplinárních kompetencí justičních pracovníků a osobní odpovědnosti za jejich rozhodování. Bez těchto kroků se podle Lehmerta systémové problémy české justice pravděpodobně budou prohlubovat, a s nimi i důsledky na životy občanů.
